Po dvouleté pauze jsme se opět sešli v tělocvičně naší školy, abychom oslavili Den rodiny. Tři družstva, složená z dvojic ( rodič a dítě), se snažila co nejrychleji splnit připravené úkoly: právně seřadit názvy pohádek, uhodnout hádanky, čitelně se podepsat, složit puzzle a mnoho dalších. Rodiče i děti soutěžili s velkým nasazením a odměnou jim byly zlaté medaile a sladkosti, protože vítězem se stali všichni, kteří si udělali čas a zúčastnili se. Na závěr nechybělo ani malé občerstvení. Všem zúčastněným děkujeme a těšíme se na přístí rok.
V pátek 27. května jsme jeli na krajské kolo Odznaku všestrannosti olympijských vítězů do Havířova, letos opět jako 2. družstvo okresního kola, které mělo právo postavit družstvo složené ze 4 děvčat a 4 chlapců. Navíc jsme s sebou měli 3 úspěšné jednotlivce, Adélu Feglerovou a Kubu Horáka v kategoriích ročníku 2010 a Pavla Víchu v kategorii ročníku 2009, kteří postoupili z okresního kola. Závodů družstev se zúčastnilo 16 škol Moravskoslezského kraje, dalších 24 škol vyslalo jednotlivce. Celkem se závodů zúčastnilo cca 220 závodníků. Naši závodníci podali výborné výkony, vesměs na hranici svých osobních rekordů. Za družstvo bodovali 3 nejlepší po všech disciplínách a výkony našich závodníků stačily nakonec na výborné a pro mě velmi překvapující 4. místo. Výsledky jednotlivých závodníků byly následující: Adéla Hrnčířová 3673 b. (13. místo), Aneta Němcová 3606 b. (16. místo), Barbora Švánová 3361 b. (7. místo), Šarlota Rycková 3218 b. (26. místo), Daniel Král 4282 b. (3. místo), Jakub Hrabovský 4050 b. (27. místo), Radim Šenk 3890 b. (31. místo) a Daniel Karika 3828 b. (15. místo). V jednotlivcích skončila Adéla Feglerová se ziskem 3073 b. na 12. místě, Jakub Horák se ziskem 3670 b. na nepopulárním, ale krásném 4. místě, Pavel Vícha ziskem 3466 b. na 24. místě. Nejlepšího výsledku dosáhl Danek Král, který získal za 4282 b. krásné 3. místo. Oproti minulým létům jsme letos dokázali sestavit velmi kvalitní a hlavně vyrovnaný tým, který dosáhl historicky nejlepšího výsledku pro naši školu. Když přidáme výborné výkony jednotlivců, můžeme doufat, že příští rok může být ještě úspěšnější. Doufám, že si to všichni užili a budou mít motivaci zúčastnit se i v příštím roce. Všem chci za bojovnost a výbornou reprezentaci školy poděkovat.
Po dlouhé kovidové odmlce jsme se zase my, nadšenci historie, vydali na dějepisný poznávací zájezd do Brna – na zlatý poklad faraona Tutanchamona s odpolední zastávkou ve Slavkově u Mohyly míru, kde se odehrála slavná bitva „tří císařů“.
Zlatý poklad v 18 letech zemřelého Tutanchamona všechny uchvátil – bylo zde vystaveno přibližně 1000 předmětů. Zhlédli jsme sarkofág, jeho slavnou pohřební masku a rakev, trůn, kanopy na vnitřnosti, šperky, zbraně i válečný vůz, jehož rychlá jízda a střet s protijedoucím vozem tak rychle ukončila život mladého vládce. Zajímavý byl pro nás i film, jenž dokumentoval, jak Howard Carter vpodstatě náhodou objevil schody vedoucí do hrobky, která nebyla dosud vykradená, a tak se zde zachovala celá pohřební výbava faraona Tutanchamona. Počasí nám přálo, proto i odpolední část programu se vydařila. V muzeu bitvy „tří císařů“ u Slavkova nám za pomocí moderní multimediální expozice přiblížili zdejší bitvu, kterou roku 1805 vyhrál Napoleon díky své mistrné taktice, i přestože nepřátelská vojska Rusů a Rakušanů měla početní převahu. Prohlídku jsme zakončili v Mohyle míru – kde jsou uloženy ostatky padlých vojáků a slouží jako památka na jednu z největších evropských bitev. Myslím, že se zájezd všem líbil a obohatil nás o nevšední zážitky.
„Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“ aneb projektový den s odborníkem Pro třídu 7. A jsme v rámci pracovních činností přichystali krásný projektový den, kdy na naši školu zavítali dva členové záchranné stanice z Bartošovic a připravili pro žáky enviromentálně-polytechnický projekt. Ten spočíval v seznámení žáků s hnízděním různých druhů ptáků, jejich péčí o mláďata a jejich ochranou. Nejatraktivnější částí projektu bylo sbíjení budek pro sýkorky a jejich správné zavěšení v areálu školy. Závěrečná beseda o práci na záchranné stanici i projekt vypouštění orla skalního v Beskydech byla pro žáky zpestřením a mnozí se vyjádřili, že by se rádi na stanici sami podívali. Věřím, že se nám podařilo děti zaujmout, podpořit v nich ochranu přírody a něco praktického je naučit.
ZOO Ostrava každoročně pořádá setkání pro všechny dárce, kteří zoo v uplynulém roce finančně přispěli na její rozvoj a také na záchranu ohrožených druhů živočichů. Ve školním roce 2020/2021 se do symbolické adopce zapojila třída 5. B, která se stala na jeden rok adoptivními rodiči Vari červeného.
A co ZOO Ostrava nabídla adoptivním rodičům?
Adoptivní osvědčení platné 1 rok,
volnou vstupenku do zoo pro celou třídu,
štítek se jménem školy a jménem adoptovaného zvířete umístěný na tabuli u výběhu adoptovaného zvířete,
skupinovou návštěvu u sponzorovaného zvířete s doprovodem pracovníka zoologické zahrady,
jednou do roka setkání zástupců sponzorů přímo v zoo.
Setkání zástupců sponzorů se letos uskutečnilo 12. května 2022. Naši školu reprezentovaly žákyně z 6. A Petra Kořenková a Adéla Feglerová. Program byl rozdělen na tři základní okruhy, které se jmenovaly: Novinky 2021/2022, Návštěva zázemí v doprovodu pracovníků zoo a Novinky doplněné komentářem pracovníka zoo. Děvčata si den v ZOO Ostrava náležitě užila.
Tak jsme se dočkali. Po tříleté přestávce nás opět navštívili zakladatelé spolku Prales dětem (Justice for Nature, dále jen „spolek“) paní Zuzana Koloušková a pan Milan Jeglík, aby nám přiblížili, čím se za poslední léta zabývali. A není toho málo.
Už 13 let trvá jejich projekt Green Life na Sumatře, v rámci kterého monitorují pomocí fotopastí prales, čímž zjišťují pohyb pytláků, kteří se neštítí kromě ptactva a plazů zabíjet i takové zvířata jako jsou tygři, orangutani a sloni. Na Sumatře zahájili také program Blue Life, který je zaměřen na sběr plastů z pobřeží a moře v místech, kde kladou vejce vzácné mořské želvy – karety, kožatky. Členové hlídek bohužel musí střežit také tato vejce před pytláky. V neposlední řadě zde místní obyvatelé a členové spolku vykonávají osvětovou činnost mezi mládeží a turisty v tzv. Tygřím domě, který si sami postavili.
V roce 2018 se stal spolek členem Mezinárodní federace strážců se sídlem v Londýně (International Ranger Federation) a v roce 2019 se zúčastnil mezinárodní konference této federace v Nepálu. Zde byla jeho činnost oceněna a byla nabídnuta spolupráce na ochraně přírody v Kongu, Kostarice či na Slovensku.
Oko medvěda, tak se jmenuje monitoring medvědů na Slovensku v rámci něhož, se sbírá genetický materiál medvědů, který bude sloužit k dalšímu výzkumu. Oko gorily nás zavede do afrického Konga, kde se prostřednictvím fotopastí monitoruje a hlídá skupina ohrožených horských goril. V Kostarice spolek vlastní biosférickou rezervaci o velikosti cca 200 hektarů a probíhá zde stejný monitoring jaguárů, tapírů, tukanů a jiných obyvatel horského pralesa. Fotopasti rovněž zachytí pohyb pytláků v chráněných oblastech, čímž je zajištěn důkazní materiál a je možné je potrestat. V rámci této rezervace se nachází také světoznámé údolí s největším množstvím orchidejí na světě, které má spolek možnost chránit a také v této věci úzce spolupracují s odborníky z botanické zahrady v anglickém Lancasteru.
V České republice spolek před lety zahájil projekt Spravedlnost pro přírodu – občanské hlídky, kdy hlídky proškolených dobrovolníků vyhledávají jedy (granule) hlavně na polích, díky kterým pak umírají lišky, lasičky, zajíci, ježci či draví ptáci včetně vzácných orlů. Jedy jsou samozřejmě nebezpečně pro psy, děti, spodní vody a polní plodiny.
Pro další informace odkazuji na www. justicefornature.org a www.pralesdetem.cz.
Besed se zúčastnili žáci od 4. do 9. třídy a ohlasy byly v drtivé většině příznivé. Samozřejmě nelze zaujmout všechny. Některé ohlasy si dovolím ocitovat.
„Mně se líbilo vše, přednes, obrázky a jakým způsobem to pán předával, líbil se mi smysl a myšlenka organizace. Líbilo se mi také to, co dokázali a ty programy co pořádají. Zjistila jsem mnoho různých informací. Vše se mi líbilo. Nejvíce mě zaujalo zjištění, že i my v ČR můžeme pomoct. I já sama přemýšlím, že bych se zapojila“.
„Líbilo se mi jak ten pán vystupoval a také se mi líbilo že jsem se opět o zvířatech něco nového dozvěděl. Jsem také rád za to, že jsem mohl sedět mezi svými dvěma kamarády a mohl jsem si potichu s nimi o tom co jsem vyslechl povídat.“
„Líbilo se mi jak to ten pán vyprávěl, protože šlo vidět, že to říkal od srdce, abychom přírodu opravdu chránili a že je to pro něho důležitě. Líbily se mi i obrázky, jak to všechno zažil. Všechno se mi líbilo, protože mi to opravdu něco dalo do života. Myslím si, že to, co dělají je opravdu důležité a jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit takové přednášky“.
