30.11. naši školu navštívili zakládající členové spolku Justice for Nature, paní Zuzana Koloušková a Milan Jeglík, aby žákům čtvrtých až devátých tříd vyprávěli o své práci v rámci Světové federace strážců a o ohrožení, monitoringu a významu kytovců – plejtváků, delfínů, vorvaňů konkrétně v Kostarice.
Spolek v rámci svého projektu spolupracuje při ochraně tygrů ussurijských v Nepálu, medvědů na Slovensku, vlků v České republice, panterů a plejtváků v Kostarice, a to přímo v terénu. Mezi žáky i dospělými v České republice a v Kostarice působí také svými osvětovými přednáškami a besedami. Spolupracují se Státní ochranou přírody ČR, s mezinárodní protipytláckou asociací a přírodovědci z různých zemí.
Žákům 2. stupňů ZŠ a studentům SŠ nabízejí také program s názvem Prevence environmentální kriminality, jelikož se v ČR rozmáhá kladení otrávených návnad pro dravce typu orel atd., nedovolené kácení stromů, zakládání černých skládek v přírodě, týrání (domácích) zvířat, atd. A tady právě dobře informovaní a všímaví občané (mládež) mohou vykonat záslužnou práci podle sloganu „více očí víc uvidí“ a ochránit tak naši přírodu před bezohlednými lidmi.
Hlavní téma besed byli plejtváci, keporkaci, delfíni a vorvani. Jejich místo v potravních řetězcích oceánů je významné, jejich trus je zdrojem minerálních látek pro řasy a ty zase (spolu s lesy a pralesy) vytvářejí většinu kyslíku, bez kterého se žít nedá. Ročně jsou díky lodním šroubům zabity tisíce velryb, další jsou navzdory zákazu uloveny, jiní kytovci najdou smrt na plážích a poslední dobou někteří umírají na infekční nemoci získané od mrtvého dobytka, který se dostal až do moře. V Kostarice, v zátoce Santa Elena každoročně rodí samice kytovců svá mláďata a právě zde je v plánu postavit přístav. S tím ovšem místní ochránci přírody a odborníci nesouhlasí, a proto požádali své zahraniční kolegy o pomoc. Spolek J. for N. zde postavil zázemí pro vědecká pozorování kytovců a za tímto účelem zakoupil také loď, pomocí které monitorují jejich výskyt, aby měli po ruce argumenty o důležitosti zátoky pro tyto největší savce Země. Žáci se také dověděli, že pomocí snímků spodní strany ocasní ploutve je možno (díky celosvětové databázi) poznat, o jakou konkrétní „velerybu“ jde, a že je možno jejich monitoring provádět též pomocí dronů.
Naprosté většině žáků i pedagogických pracovníků se beseda líbila. Hřeje nás pocit, že naše peníze ze vstupného pomohou dobré věci.
Mgr. Lenka Černá